Škola, erasmus a zase škola

Holaaaaa!

Tak jsem se dnes dokopala k tomu abych vám trochu napsala něco o mojí škole a hlavně o tom procesu před Erasmem. Spousta lidí co mě zná ví, že bych asi jen tak na vysokou nešla kdyby nebyla ta možnost toho na erasmus odjet. Ano teď si říkáte vážně si šla studovat vysokou jen kvůli tomu? no, to ještě nevíte co studuju za obor, haha.  Nemůžu úplně říct že to bylo jen kvůli erasmu, ale částečně i proto, že jsem chtěla prožít studentský život. Ono, já miluju zábavu a vysoká škola (i když se to nezdá) je fakt sranda. Když přežijete zkouškové, tak pak je to vždy zábava, alespoň tedy u nás.

Studuju tedy jak už jsem psala na Vysoké škole báňské v Ostravě, již druhým rokem a to obor Geovědní a montánní turismus na hornicko-geologické fakultě. Teď si asi říkáte co je to za obor, ale nebojte se já vám ho trochu přiblížím a něco vám o něm řeknu, protože není zas tak špatný jak jsem si myslela.

Tento obor, který studuji se točí okolo geologie. Například jsme se učili mineralogii, což je poznávání různých minerálů a určování tvaru krystalů, dále jsme měli třeba všeobecnou geologii, kde jsme si rozebírali různé geologické řezy a celkově jsme se učili o nějakém tom základu té geologie samotné. Pravděpodobně si teď říkáte co ze mě bude jestli vůbec bude. No když teda dojdu do třeťáku, tak půjdu ke státnicím a budu muset napsat bakalářku a když to zvládnu tak budu malé bezvýznamné Bc.

Poté můžu pokračovat na Geologické inženýrství, ale víte co to je všechno ještě ve hvězdách.

Nicméně teďka zpátky k erasmu. Vždy jsem hrozně chtěla odjet někam sama, bez rodičů, daleko od domova. Nevěděla jsem jak nebo co když to nezvládnu, nikdy jsem sama nikde nebyla na dlouho dobu. Zvažovala jsem různé Aupair v USA nebo jen v Anglii, chtěla jsem zkusit Emirates, ale všechno to bylo na mě moc dospělé. Nechtěla jsem po střední hned vypadnout a ani jsem nevěděla co chci dělat ani na jakou vysokou bych měla jít a proto jsem rok chodila na jazykovku, kde jsem si chtěla zlepšit angličtinu a víte co? Bylo to úplně k ničemu a jediné co jsem si tam zlepšila byla výslovnost slovíčka comfortable.  Dejme tomu že jsem měla takový menší gap year (rok kdy jsem nic nedělala - vlastně pracovala a půl roku jsem se pokoušela chodit do školy) Po tomto roce jsem opět ale nevěděla co chci dělat, ale u mě v práci jsem měla dvě dobré kamarádky, které jsem samozřejmě poznala až díky té práci a ty mi povídali o jejich škole a oboru a o tom že byly na erasmu v Portugalsku, což mě zaujalo. Na poslední chvíli někdy o prázdninách 2017 jsem si podala tedy přihlášku. Dostala jsem se tam a první půl rok byl pro mě jako noční můra. Nikdy nezapomenu na moje histerické záchvaty během prvního zkouškového. Ale víte co? DALA JSEM TO. Dokonce jsem dala celý prvák a došla do stádia kdy jsem konečně byla na začátku druháku a mohla si podat příhlášku na můj vysněný erasmus. 

Bylo to někdy v září kdy jsme se já a moje spolužačka definitivně rozhodly že prostě jedem. Přihláška byla podána a teď už jsme je čekaly jestli nám ji tedy schválí nebo ne. V říjnu 2018 jsem byla s mamkou v Římě a ležely jsme ráno v posteli a já jsem si projížděla e-maily, kde jsem našla i ten ze školy, že jsem byla vybrána! Tak šťastná jsem dlouho nebyla. Byla jsem plná emocí od radosti až po strach z toho, že vážně pojedu.

Pak to začalo, veškeré papírování (proboha to já úplně nesnáším) . Bylo toho tolik, musely jsme si vybrat školu, najít si předměty a veškeré kontakty už jsem přestala věřit tomu že vůbec někam odjedeme a to jen kvůli tomu, že toho papírování a hledání bylo vážně dost na můj vkus. Ale světe div se na začátku ledna jsme podepsali smlouvy a žádosti o stipendia a 23.1.2019 jsme odletěli na erasmus do Španělska (to je sen). 

Teď jsme tady studujeme na Universitat Politécnica de Valencia. Nejlepší na tom je že, nestudujeme přímo ve Valencii, ale že naše fakulta se nachází hodinu od Valencie v malém přímořském měste Gandía. Prve jsem si hodně přála velké město, ale v konečném výsledku jsem ráda, že jsme tady, protože je to tady prostě nádherné a skvělé.

Pokud jde o předměty, snažily jsme si volit předměty tak, ať nám je uznají i na univerzitě u nás a my pak nemusíme vše dodělávat. Zvolily jsme si na začátku angličtinu, němčinu, španělštinu a kulturní památky a zdroje. Nicméně kulturní památky by byly super, kdyby paní proferoska mluvila budˇ anglicky a nebo alespoň klasickou španělštinou. Ono totiž tady ve Valencii ( tak jako třeba v Barceloně mluví katalánsky) mluví valencijsky a řeknu vám, že pokud neumíte perfektně španělsky tak máte smůlu. Takže jsme si museli tento předmět změnit na totální blbost - restaurování a rehabilitace řek, který je aslepoň v angličtině. 

Mimo školu tady trávíme čas s ostatními erasmáky a to je na tom vlastně to nejlepší, jak poznáváte lidi z různých koutů světa a vytvářite si nové přátelství. S námi tu jsou především tedy němci, italové, francouzi, američani, turci, argentinci potom tady je dost číňanů a nějaci kolumbijci, ale ti se s námi tolik neslučujou ( tedy čiňani vůbec). Je to tady jedna velká párty.

Pro dnešek to asi ukončím, ale pokud máte jakkoukoliv otázku klidně mi můžete napsat na instagram @the.baya 

Mějte se krásně.